Maurice Lacroix patří mezi značky, které jsou ve světě švýcarských hodinek relativně mladé, přesto si za několik desetiletí dokázaly vybudovat velmi jasnou pozici. Nejde o manufakturu s historií sahající do 18. nebo 19. století, ale o značku, která svůj příběh začala psát až v roce 1975. Právě díky tomu je Maurice Lacroix zajímavým příkladem toho, že respekt v hodinářství nemusí vzniknout pouze stoletou historií. Může být výsledkem postupného budování vlastní výroby, technické kreativity, výrazného designu a schopnosti nabídnout zákazníkovi hodně hodinek za relativně rozumné peníze.
Dnes Maurice Lacroix stojí někde na pomezí dostupnějšího švýcarského luxusu a skutečného manufakturního hodinářství. Na jedné straně nabízí relativně jednoduché automatické a quartzové modely, na druhé straně má za sebou vlastní kalibry, retrográdní komplikace, skeletonizované mechanismy nebo netradiční konstrukce jako Square Wheel či Mysterious Seconds.
Právě tato dvojí tvář je pro značku charakteristická.
Začátek v roce 1975
První hodinky nesoucí jméno Maurice Lacroix vznikly v roce 1975. Značka tedy ve světě tradičního švýcarského hodinářství patří k výrazně mladším výrobcům. Od začátku se zaměřovala na kombinaci švýcarské výroby, kvalitního zpracování a ceny, která měla být dostupnější než u etablovaných luxusních manufaktur.
Kořeny samotné výroby jsou spojené se Saignelégier v oblasti Franches-Montagnes ve švýcarské Juře. Právě zde má Maurice Lacroix dodnes svou manufakturu a značná část identity značky je postavena na spojení modernějšího designu s tradičním švýcarským hodinářským řemeslem.
Zpočátku Maurice Lacroix využíval především externě dodávané švýcarské strojky. To samo o sobě nebylo nic neobvyklého – stejným způsobem fungovala a dodnes funguje velká část švýcarského hodinářského průmyslu.
Důležitější bylo, co značka postupně začala dělat se samotnými hodinkami. Začala investovat do pouzder, ciferníků, komplikací, dekorací a nakonec také do vývoje vlastních mechanismů.
Calypso: předchůdce dnešního AIKONu
Jedním z důležitých modelů historie Maurice Lacroix byla řada Calypso, která slavila výrazný úspěch zejména v 90. letech. Její design se vyznačoval sportovně elegantním pouzdrem a charakteristickou lunetou s výraznými prvky rozmístěnými kolem ciferníku.
Calypso byla později ukončena, ale její design nezmizel.
Když se Maurice Lacroix v první polovině druhé dekády 21. století začal vracet ke svým archivům, právě Calypso posloužila jako hlavní inspirace pro model, který se stal zdaleka nejdůležitější moderní kolekcí značky – AIKON. Samotná značka uvádí, že při hledání inspirace v archivech se ke Calypsu vrátila v roce 2014 a nový AIKON následoval v roce 2016.
Přelomový rok 2006: první vlastní kalibr
Skutečný posun Maurice Lacroix směrem k manufakturnímu hodinářství přišel v polovině první dekády nového tisíciletí.
V roce 2006 představila značka model Le Chronographe vybavený svým prvním vlastním kalibrem. Maurice Lacroix tím vstoupil do podstatně vyšší hodinářské ligy – vývoj vlastního mechanického chronografu je totiž výrazně složitější než vytvoření klasického tříručkového automatického strojku.
O rok později značka své postavení dále upevnila a sama rok 2007 označuje jako období, kdy se stala manufakturou. Následně vznikla celá řada vlastních mechanismů a technicky zajímavých hodinek, především v kolekci Masterpiece.
Právě zde je potřeba rozlišovat mezi jednotlivými Maurice Lacroix.
Ne každý model značky používá vlastní kalibr. Mnoho běžnějších hodinek je postaveno na osvědčených externích švýcarských strojcích nebo jejich upravených variantách. Vedle nich ale Maurice Lacroix vyvinul skutečné manufakturní mechanismy, kterými dokazoval vlastní konstrukční schopnosti.
Masterpiece: Maurice Lacroix bez kompromisů
Pokud chceme pochopit, co Maurice Lacroix dokáže po hodinářské stránce, je potřeba dívat se především na řadu Masterpiece. Právě Masterpiece se stala technologickou laboratoří značky. Maurice Lacroix zde experimentoval s retrográdními indikacemi, velkým datumem, skeletonizací, netradičními převody i způsoby zobrazování času. Nešlo už pouze o snahu vytvořit elegantní švýcarské hodinky, ale o budování vlastní technické identity.
Dobrým příkladem technické kreativity značky je Masterpiece Square Wheel, představený v roce 2010. Maurice Lacroix zde použil viditelná nekruhová ozubená kola, včetně charakteristického čtvercového kola. Zatímco klasická hodinářská soukolí pracují s kruhovými koly a konstantním převodem, zde bylo nutné přesně vypočítat geometrii zubů tak, aby do sebe kola plynule zapadala během celé otáčky. Nešlo tedy pouze o vizuální efekt, ale také o zajímavou ukázku konstrukčních schopností značky.
V roce 2013 následoval Masterpiece Mysterious Seconds, který experimentoval se samotným zobrazováním času. Sekundová ručka se pohybovala na průhledném disku tak, že na první pohled působila, jako by nebyla spojena s žádným mechanismem. Maurice Lacroix tak vytvořil mechanickou iluzi, za kterou se ve skutečnosti skrýval promyšlený systém převodů.
Dalším krokem byl Masterpiece Gravity z roku 2014. Jeho dominantním prvkem se stal výrazně odkrytý regulační orgán, který umožňoval přímo sledovat práci setrvačky a krokového ústrojí. Značka zde zároveň využila křemíkové komponenty, ceněné pro nízkou hmotnost, odolnost vůči magnetismu a nízké tření.
Právě Square Wheel, Mysterious Seconds a Gravity dobře ukazují, čím byla tehdejší kolekce Masterpiece zajímavá. Maurice Lacroix se nesoustředil pouze na tradiční komplikace, ale hledal vlastní technická a vizuální řešení, díky kterým si postupně vytvořil poměrně osobitou hodinářskou identitu.
Dnešní nabídka Masterpiece stále zahrnuje například Triple Retrograde, Square Wheel nebo další komplikovanější mechanické modely.
Retrográdní komplikace jako podpis značky
Jedním z prvků, se kterým je Maurice Lacroix dlouhodobě velmi úzce spojován, jsou retrográdní komplikace. Značka s nimi experimentuje už od 90. let a postupně se staly jedním z charakteristických prvků především kolekce Masterpiece.
Retrográdní ručka se na rozdíl od klasické indikace nepohybuje po celém kruhu. Postupuje po vymezené výseči stupnice a po dosažení jejího konce se okamžitě vrátí zpět na začátek. Tímto způsobem lze zobrazovat například datum, den v týdnu, rezervu chodu nebo další údaje.
Za efektním pohybem se přitom skrývá zajímavá mechanika. Pohyb soukolí postupně napíná pružinu spojenou s retrográdní ručkou. Po dosažení konce stupnice mechanismus ručku uvolní a nahromaděná energie ji prudce vrátí do výchozí polohy. Návrat musí být dostatečně rychlý, ale zároveň přesně kontrolovaný, aby ručka zastavila na správném místě a náraz zbytečně nezatěžoval mechanismus.
Maurice Lacroix tuto konstrukci během let rozvíjel od jednodušších retrográdních indikací až po modely kombinující několik takových mechanismů. Typickým příkladem je Masterpiece Triple Retrograde, kde jsou na ciferníku tři samostatné retrográdní indikace. Právě spojení komplikované mechaniky s výrazným, na první pohled rozpoznatelným ciferníkem se stalo jedním z technických podpisů Maurice Lacroix.
AIKON mění pozici Maurice Lacroix
Z komerčního hlediska ale žádný z komplikovaných Masterpiece modelů neměl pro Maurice Lacroix takový význam jako AIKON. První AIKON byl uveden v roce 2016 a původně používal quartzový strojek. Design vycházel z historického modelu Calypso, ale značka ho přepracovala do modernější podoby sportovně elegantních hodinek s integrovaně působícím náramkem.
Postupně následovaly automatické modely, chronografy, skeletony, různé velikosti, materiály a limitované edice. AIKON se stal nejprodávanější řadou Maurice Lacroix. A není těžké pochopit proč. Designově zapadá do kategorie luxusních sportovních hodinek s integrovaným náramkem, která v posledních letech zažila obrovský růst popularity. Přirozeně tak připomíná segment vytvořený ikonami jako Audemars Piguet Royal Oak nebo Patek Philippe Nautilus, cenově je ale úplně jinde.
AIKON přitom nepůsobí jako jejich přímá kopie. Charakteristická luneta se šesti vystupujícími „rameny“ vychází přímo z designového jazyka staršího Calypsa a značka tak může poměrně věrohodně argumentovat vlastní historickou kontinuitou.
Náramek je jednou z hlavních předností AIKONu
Velkou část dojmu z AIKONu vytváří náramek. Jeho články, kombinace leštěných a broušených ploch a způsob napojení na pouzdro dávají hodinkám výrazně dražší dojem, než by mohla naznačovat jejich cenová kategorie.
Maurice Lacroix navíc používá systém Easy Strap Exchange, který umožňuje poměrně snadno měnit ocelový náramek za kaučukový nebo kožený řemen bez klasického hodinářského nářadí. Tuto vlastnost značka zdůrazňovala už při uvedení AIKONu.
Právě schopnost během několika okamžiků změnit charakter hodinek je jedním z důvodů, proč se AIKON stal velmi univerzálním modelem.
PONTOS: klasičtější Maurice Lacroix
Vedle výrazného AIKONu stojí kolekce PONTOS. PONTOS má obecně tradičnější hodinářský charakter. Nenabízí tak výrazně integrovaný design a často působí mnohem blíže klasickým švýcarským sportovním nebo společenským hodinkám. V historii řady se objevovaly jednoduché automaty, chronografy, day-date modely i sportovnější varianty PONTOS S.
Pro zákazníka, který má rád technickou úroveň Maurice Lacroix, ale nechce výrazný vzhled AIKONu, může být právě PONTOS zajímavější volbou.
Kolekce 1975 a návrat ke klasice
V roce 2025 oslavil Maurice Lacroix 50 let od vytvoření prvních hodinek značky. Při této příležitosti představil kolekci 1975, která se designově vrací k jednodušším, klasičtějším hodinkám. Nabídka zahrnuje automatické i quartzové varianty a staví na čistších proporcích a lehce vintage charakteru.
Aktuální portfolio Maurice Lacroix tak pokrývá velmi široké spektrum: od elegantnější kolekce 1975 přes PONTOS a bestseller AIKON až po komplikované manufakturní modely Masterpiece.
To je mimochodem poměrně důležitá vlastnost značky. Maurice Lacroix není pouze „značka AIKONu“, i když právě tento model dnes její viditelnost výrazně táhne.
Maurice Lacroix: mnohem víc než jen AIKON
Aktuální portfolio Maurice Lacroix tak pokrývá velmi široké spektrum: od elegantnější kolekce 1975 přes PONTOS a bestseller AIKON až po komplikované manufakturní modely Masterpiece.
To je mimochodem poměrně důležitá vlastnost značky. Maurice Lacroix není pouze „značka AIKONu“, i když právě tento model dnes její viditelnost výrazně táhne. Za současným úspěchem značky stojí více než padesát let postupného vývoje, během kterého se Maurice Lacroix posunul od relativně mladého švýcarského výrobce až ke značce schopné vyvíjet vlastní komplikace a mechanické kalibry.
A právě technická stránka Maurice Lacroix si zaslouží samostatný prostor. V druhém díle našeho příběhu o Maurice Lacroix se proto podíváme pod ciferník. Zaměříme se na manufakturní kalibry značky, vysvětlíme, které strojky si Maurice Lacroix skutečně vyvinul sám a u kterých modelů naopak používá osvědčené externí švýcarské základy ETA nebo Sellita.
Podíváme se také na konkrétní kalibry a jejich konstrukci, na to, co označení „manufacture“ u Maurice Lacroix ve skutečnosti znamená, a nakonec i na hodnotu hodinek Maurice Lacroix na sekundárním trhu. Právě tam totiž vzniká zajímavý paradox: některé technicky velmi sofistikované modely Masterpiece lze dnes koupit za překvapivě nízké částky vzhledem k jejich původní ceně a hodinářské úrovni.
