Období mezi lety 2000 a 2020 patří z dnešního pohledu k nejzajímavějším kapitolám moderní historie značky Omega. Během pouhých dvou desetiletí se nabídka posunula od hodinek, které konstrukčně ještě výrazně navazovaly na devadesátá léta a často využívaly upravené strojky ETA, až k technicky velmi sebevědomé manufaktuře s vlastními Co-Axial kalibry, křemíkovými vlásky, vysokou odolností proti magnetickému poli a certifikací Master Chronometer.
Právě v tomto období se zároveň ustálila struktura portfolia, kterou u Omegy v zásadě známe dodnes. Čtyři hlavní pilíře – Speedmaster, Seamaster, Constellation a De Ville – existovaly samozřejmě dávno před rokem 2000, ale během následujících dvaceti let prošly zásadní technickou i designovou proměnou.
Pro zájemce o použité hodinky je období 2000–2020 zajímavé ještě z jednoho důvodu. Na sekundárním trhu se zde potkávají relativně dostupné neo-vintage Omegy s ETA kalibry, první generace Co-Axial strojků i technicky moderní modely, které se konstrukcí příliš neliší od současné produkce.
Seamaster – od Bondových hodinek k moderním potápěčským modelům
Pokud některá řada definovala Omegu na přelomu tisíciletí, byl to pravděpodobně Seamaster. Jméno Seamaster přitom Omega používá již od roku 1948 a historicky neoznačovalo pouze potápěčské hodinky. Na začátku 21. století už ale byla veřejná představa Seamasteru silně spojena právě s profesionálně působícími sportovními a potápěčskými modely.
Velkou zásluhu na tom měla samozřejmě filmová série James Bond. Seamaster Professional se na zápěstí agenta 007 objevil už v devadesátých letech a spojení Omega–Bond pokračovalo prakticky celým sledovaným obdobím.
Seamaster Professional 300M
Jednou z ikon přelomu tisíciletí byl Seamaster Professional 300M, často označovaný jednoduše jako SMP. Typickými znaky byly skeletonizované ručky, výrazná luneta, charakteristický náramek a u řady verzí také modrý ciferník.
Na počátku období se stále prodávaly quartzové i automatické varianty. Automatické modely používaly například kalibr Omega 1120 založený na ETA 2892-A2. Dnes jsou právě tyto modely zajímavou vstupní branou do světa mechanických hodinek Omega – mají relativně jednoduchou konstrukci, dobře servisovatelný strojek a nezaměnitelný design své doby.
Postupně se ale do Seamasteru dostala technologie Co-Axial a později také vlastní manufakturní kalibry Omegy.
Velký modernizační krok přišel v roce 2018, kdy Omega představila novou generaci Seamaster Diver 300M. Průměr pouzdra narostl na 42 mm, vrátil se charakteristický vlnkový vzor ciferníku, tentokrát vytvořený laserovým gravírováním do keramiky, a uvnitř pracoval Master Chronometer kalibr 8800.
Na jednom modelu je tak krásně vidět celý vývoj Omegy mezi roky 2000 a 2020: od ETA architektury přes Co-Axial až k modernímu manufakturnímu Master Chronometer strojku.
Seamaster Planet Ocean
Zásadní novinkou byla v roce 2005 řada Planet Ocean. Omega tím vytvořila robustnější a technicky orientovanější alternativu k Seamasteru 300M. Design čerpal inspiraci z historických Seamasterů, především z potápěčských modelů z konce padesátých let, ale výsledkem byly jednoznačně moderní hodinky.
První Planet Ocean se objevovaly například ve velikostech přibližně 42 a 45,5 mm a používaly Co-Axial kalibr 2500. Charakteristická byla vodotěsnost 600 metrů, heliový ventil a kombinace černé nebo oranžové lunety.
Pozdější generace přešly na vlastní kalibry řady 8500 a následně na Master Chronometer strojky. Planet Ocean se postupně rozrostl o GMT, chronografy a další varianty.
Z původně jedné nové modelové řady se během patnácti let stal jeden z hlavních pilířů sportovní nabídky Omegy.
Aqua Terra – univerzální Seamaster
Úplně jiný charakter má Seamaster Aqua Terra, představený v roce 2002.
Aqua Terra stojí někde mezi sportovními a společenskými hodinkami. Nemá otočnou potápěčskou lunetu a na první pohled působí podstatně elegantněji než Diver 300M nebo Planet Ocean, stále ale nabízí robustní konstrukci a dobrou vodotěsnost.
První generace používaly například Co-Axial kalibry řady 2500. Pozdější Aqua Terry se staly jednou z hlavních platforem pro nové manufakturní strojky Omegy, zejména kalibr 8500.
Charakteristickým prvkem některých generací se stal tzv. Teak Concept dial – ciferník s liniemi inspirovanými palubou luxusních jachet.
V průběhu let Omega měnila orientaci těchto linií, proporce pouzder i pozici datumového okénka. Základní myšlenka ale zůstala stejná: vytvořit univerzální mechanické hodinky schopné fungovat k obleku i při běžném každodenním nošení.
Seamaster 300
V roce 2014 Omega oživila další důležité historické jméno – Seamaster 300. Pozor, nejde o totéž jako Seamaster Diver 300M. Seamaster 300 odkazuje na historický model CK2913 z roku 1957 a designově je mnohem více retro.
Moderní verze dostala manufakturní Co-Axial kalibr 8400/8401 a vysokou odolnost proti magnetickému poli. Byla tak dobrým příkladem strategie, kterou Omega začala v této době používat stále častěji: historický design kombinovala s velmi moderní technikou.
Speedmaster – jedna řada, několik různých světů
Zatímco Seamaster během let 2000–2020 prošel výraznou transformací, Speedmaster Professional Moonwatch představoval opačný přístup. Jeho síla spočívala právě v kontinuitě.
Klasický Moonwatch si zachovával přibližně 42mm pouzdro, hesalitové sklo u tradičních variant, ručně natahovaný strojek a design velmi blízký hodinkám spojeným s programem Apollo.
Po velkou část sledovaného období uvnitř pracoval Omega kalibr 1861, který konstrukčně navazoval na Lemania 1873 a předchozí kalibr 861.
Zatímco kolem něj Omega zaváděla Co-Axial escapement, křemík a vlastní automatické kalibry, Moonwatch zůstával téměř demonstrativně tradiční.
Právě proto je důležité nevnímat Speedmaster pouze jako jeden model.
Speedmaster Automatic a Reduced
Na sekundárním trhu jsou velmi časté menší automatické Speedmastery, zejména Speedmaster Reduced. Ty mají přibližně 39 mm a na první pohled připomínají Moonwatch, technicky jde ale o výrazně odlišné hodinky. Automatické chronografické provedení využívalo modulární konstrukci a jinou architekturu strojku.
Reduced byl dlouho relativně dostupnou cestou ke Speedmasteru a díky menším rozměrům má dodnes své příznivce. Vedle něj existovalo velké množství dalších automatických Speedmasterů, takže samotný nápis Speedmaster na ciferníku rozhodně neznamená, že jde o „Moonwatch“.
Speedmaster Broad Arrow
Důležitou větví byl Speedmaster Broad Arrow, který kombinoval historické designové prvky s modernější konstrukcí.
Právě zde se objevovaly automatické Co-Axial chronografické kalibry řady 33xx, vycházející z konstrukce Frédéric Piguet. Broad Arrow tak představuje zajímavou mezifázi mezi klasickými Speedmastery a pozdější generací plně manufakturních Co-Axial chronografů.
Speedmaster Co-Axial Chronograph
Významný technologický skok přišel na začátku druhé dekády 21. století s kalibrem Omega 9300.
Jednalo se o vlastní automatický Co-Axial chronografický strojek s integrovanou konstrukcí chronografu, sloupkovým kolem, vertikální spojkou a dvěma sériově zapojenými pérovníky. Nabízel přibližně 60 hodin rezervy chodu.
Omega navíc zvolila zajímavé řešení subciferníku na třetí hodině, kde jsou soustředěny hodiny a minuty chronografu. Díky tomu lze údaj odečítat podobně jako čas na malém ciferníku.
Kalibr 9300 a jeho odvozené verze se dostaly nejen do Speedmasterů, ale také do dalších řad Omegy.
Dark Side of the Moon
V roce 2013 přišel Speedmaster Dark Side of the Moon, jeden z designově nejvýraznějších Speedmasterů moderní éry.
Pouzdro bylo vytvořeno z keramiky a hodinky ukázaly, že Speedmaster nemusí být pouze konzervativní připomínkou programu Apollo.
Následovaly další keramické varianty a Speedmaster se díky tomu rozdělil na dvě paralelní větve – historicky věrný Moonwatch a technologicky experimentálnější moderní modely.
Constellation – luxusní alternativa mimo sportovní svět
Řada Constellation má u Omegy mimořádně dlouhou historii. Zatímco historické Constellation z padesátých a šedesátých let představovaly především elegantní chronometry, od osmdesátých let začala kolekci definovat konstrukce známá jako Manhattan.
Charakteristickým prvkem jsou čtyři „griffes“ neboli drápky na lunetě a integrovaně působící náramek.
Na začátku tisíciletí byla Constellation mimořádně rozsáhlou rodinou zahrnující quartzové i mechanické modely, pánské i dámské velikosti a kombinace oceli a zlata. Z dnešního pohledu jde o zajímavou část produkce Omegy, protože na evropském sekundárním trhu bývají některé Constellation výrazně levnější než srovnatelné Seamastery nebo Speedmastery.
Constellation Double Eagle
Sportovněji orientovanou interpretací byla Constellation Double Eagle. Modely byly větší, robustnější a u některých verzí se objevovaly Co-Axial strojky. Existovaly rovněž komplikovanější varianty včetně chronografů. Double Eagle dobře dokumentuje estetiku první dekády nového tisíciletí, kdy se celé odvětví postupně přesouvalo k větším a výraznějším hodinkám.
Globemaster
Zcela jinou interpretaci historie Constellation přinesl v roce 2015 Omega Globemaster. Design odkazoval na klasické Constellation, například charakteristickým „pie-pan“ ciferníkem, ale technicky šlo o mimořádně moderní hodinky. Globemaster se stal prvním modelem Omegy certifikovaným jako Master Chronometer podle systému vyvinutého ve spolupráci s METAS.Tím začala nová etapa značky, během které se certifikace Master Chronometer postupně rozšířila do velké části portfolia.
De Ville – elegantní Omega a laboratoř Co-Axialu
Pokud Seamaster představoval sportovní Omegu a Speedmaster její nejslavnější historický model, De Ville zůstával především elegantní linií. Právě zde ale Omega provedla některé ze svých nejdůležitějších technických experimentů.
Klíčovým jménem je Co-Axial. Mechanismus vyvinutý Georgem Danielsem měl snížit tření v krokovém ústrojí a omezit závislost na mazání. Omega jej začala sériově používat už v roce 1999 a během následující dekády se stal jedním z hlavních technických znaků značky.
De Ville Co-Axial
První generace Co-Axial hodinek používaly kalibry založené na osvědčených ETA konstrukcích, které Omega výrazně upravila.
Typickým příkladem je rodina kalibrů Omega 2500, vycházející z ETA 2892-A2.
Právě modely De Ville z počátku tisíciletí jsou proto důležitým mezníkem. Na pohled jde často o velmi konzervativní společenské hodinky, uvnitř se ale odehrávala jedna z největších technologických změn moderní Omegy.
De Ville Hour Vision
V roce 2007 přišel De Ville Hour Vision, mimořádně důležitý model z hlediska vývoje strojků.
Uvnitř se objevil nový manufakturní kalibr Omega 8500, od počátku konstruovaný kolem Co-Axial escapementu.
To byl zásadní rozdíl oproti předchozím kalibrům 2500. Co-Axial už nebyl mechanismem adaptovaným do existující architektury – stal se výchozím bodem konstrukce celého strojku.
Kalibr 8500 používal dva pérovníky zapojené v sérii, obousměrný automatický nátah a přibližně 60hodinovou rezervu chodu. Jeho architektura následně vytvořila základ celé generace moderních strojků Omega.
De Ville Prestige
Vedle technicky ambiciózních modelů existovala konzervativnější řada De Ville Prestige.
Prestige nabízela klasické společenské hodinky, často v relativně umírněných velikostech. Existovaly automatické i quartzové varianty, jednoduché tříručkové modely i provedení s komplikacemi.
Na sekundárním trhu bývá De Ville Prestige jednou z cenově nejdostupnějších cest k elegantní Omeze.
De Ville Chronoscope a chronografy
Zajímavou kapitolou jsou také chronografy De Ville. Během sledovaného období Omega nabízela například De Ville Co-Axial Chronoscope a později modely vybavené manufakturním kalibrem 9300.
Právě kombinace elegantního pouzdra De Ville a technicky velmi moderního automatického chronografu ukazuje, jak široké portfolio Omega v této době skutečně měla.
Museum Collection – návraty do archivu
Vedle hlavních produktových řad stojí za zmínku také Museum Collection.
Omega v ní vytvářela moderní interpretace vybraných historických hodinek ze svého archivu. Nešlo o jednu stylisticky jednotnou kolekci, ale spíše o sérii limitovaných modelů připomínajících zajímavé historické reference.
Z dnešního pohledu je Museum Collection zajímavá zejména tím, že předběhla pozdější trend masivního návratu hodinářských značek k vlastním archivům.
Olympic Collection a speciální edice
Omega je dlouhodobě spojena s olympijským měřením času a během let 2000–2020 vznikla řada speciálních olympijských modelů. Ty se objevovaly napříč hlavními kolekcemi a často využívaly specifické barevné kombinace, olympijské symboly nebo odkazy na historické stopky Omega.
Podobně rozsáhlou kategorií byly limitované Speedmastery spojené s misemi Apollo, výročími přistání na Měsíci nebo jednotlivými astronauty. U Omegy je proto někdy obtížné vytvořit jednoduchý katalog produktových řad – pod čtyřmi hlavními názvy se skrývají desítky podkolekcí a stovky referencí.
Technologie, která změnila celou značku
Při pohledu na Omegu mezi roky 2000 a 2020 je možná ještě zajímavější sledovat strojky než samotné modelové řady. Na začátku období najdeme velké množství kalibrů vycházejících z ETA, Lemania nebo Frédéric Piguet.
Typickými představiteli jsou například:
- Omega 1120 – základ ETA 2892-A2
- Omega 2500 – Co-Axial konstrukce vycházející z ETA 2892-A2
- Omega 1861 – ručně natahovaný chronograf používaný v Moonwatchi
- Omega 33xx – automatické chronografické kalibry vycházející z Frédéric Piguet
- Omega 8500/8501 – nová generace vlastních Co-Axial automatických kalibrů
- Omega 9300/9301 – vlastní automatické Co-Axial chronografy
- Omega 8400/8900 a další – další vývoj směrem k vysoké antimagnetické odolnosti a Master Chronometer standardu
Právě přechod od kalibru 2500 ke generaci 8500 je jedním z nejdůležitějších okamžiků celé moderní historie Omegy.
Antimagnetismus a Master Chronometer
Další velká revoluce přišla v roce 2013. Omega představila hodinky Seamaster Aqua Terra >15,000 Gauss, jejichž strojek dokázal odolávat magnetickému poli přesahujícímu 15 000 gaussů. Namísto tradičního řešení pomocí vnitřního ochranného pouzdra Omega použila nemagnetické nebo slabě magnetické materiály přímo v konstrukci strojku.
Výhoda byla zásadní – hodinky mohly mít například průhledné dýnko a přitom poskytovat extrémní odolnost proti magnetismu. Dalším krokem se stala certifikace Master Chronometer, poprvé použitá u Globemasteru v roce 2015. Postupně se stala jedním ze základních technických argumentů moderní Omegy.
Jak se Omega mezi roky 2000 a 2020 změnila?
Když postavíme vedle sebe Omegu z roku 2000 a Omegu z roku 2020, rozdíl je překvapivě velký. Na začátku století byla Omega prestižní švýcarskou značkou s mimořádně silnou historií, ale velká část mechanické produkce stále vycházela z externích základů ETA, Lemania nebo Frédéric Piguet. O dvacet let později už byla situace úplně jiná.
Omega měla rozsáhlou rodinu vlastních Co-Axial kalibrů, křemíkové komponenty, strojky odolné vůči magnetickému poli přes 15 000 gaussů a certifikaci Master Chronometer. Zároveň dokázala zachovat modely, které se své historie téměř nedotkly – nejlepším příkladem je Speedmaster Moonwatch.
A právě kombinace těchto dvou světů je možná největší zvláštností moderní Omegy. Na jedné straně stojí Moonwatch s ručně natahovaným kalibrem konstrukčně vycházejícím z minulého století. Na druhé straně Aqua Terra, Planet Ocean nebo Globemaster s technologiemi, které patřily k nejmodernějším řešením sériové švýcarské hodinařiny.
Omega 2000–2020 na sekundárním trhu
Pro sběratele a zájemce o použité hodinky je toto období mimořádně zajímavé. Starší Seamastery s kalibrem 1120 nebo první Co-Axial modely s kalibrem 2500 dnes představují úplně jinou cenovou kategorii než nové Omegy. Podobně lze narazit na méně populární De Ville, Constellation nebo automatické Speedmastery, které nabízejí kvalitní mechaniku za výrazně nižší částky než nejslavnější reference.
U jednotlivých generací je ale důležité sledovat konkrétní kalibr, historii servisu a přesnou referenci. Zejména označení jako Seamaster nebo Speedmaster pokrývají obrovské množství technicky velmi rozdílných hodinek. U Omegy proto často nestačí vědět pouze název modelu.
Reference a kalibr jsou mnohdy důležitější než samotné jméno na ciferníku.
Období 2000–2020 je zároveň zajímavým bodem, kde se z relativně mladých použitých hodinek postupně stává „neo-vintage“. První Seamastery Professional, Speedmastery Reduced, rané Aqua Terry nebo De Ville Co-Axial dnes začínají působit jako charakterističtí zástupci své epochy. A právě zde se pravděpodobně bude v dalších letech odehrávat jedna z nejzajímavějších částí sběratelského trhu Omegy.
